Aby byla pomoc obětem domácího násilí efektivnější, bylo by dobré pracovat také s násilnou osobou, myslí si Alena Líbalová, ředitelka organizace Respondeo. Díky projektu „Jak na konflikty ve vztazích“ nabízí Respondeo psychoterapeutickou pomoc lidem, kteří nezvládají své agresivní chování a chtějí s tím něco dělat.

Komu je tato služba určena?

Nabízíme bezplatnou psychoterapii zájemcům, kterým se nedaří zvládat konfliktní chování. Je vhodná pro ty, kdo řeší problémy v partnerských vztazích, při výchově dětí, ale i v soužití s rodiči. Na naše terapie chodí lidé, kteří mají problémy s agresí a zároveň si uvědomují, že selhávají v konfliktní situaci – třeba začínají hned křičet nebo vlastně vůbec nevědí, jak s tím druhým komunikovat. Pokud člověk přijde a začne se svým problémem pracovat v rámci tohoto programu, je možné, že zabráníme jeho dalšímu agresivnímu chování.

Takže ti lidé si musí uvědomovat, že dělají něco špatně….

Ano a musí chtít s tím něco dělat, což je samo o sobě těžký krok. Jednodušší je najít chybu na druhé straně, třeba u partnerky nebo partnera. Mimochodem, kromě individuální terapie nabízíme také párovou.

V rámci intervenčního centra pomáháte obětem domácího násilí. Proč je třeba pracovat i s násilníky?

V rámci služby intervenčního centra s násilnou osobou pracovat nemůžeme, ale uvědomujeme si, že by bylo dobré pracovat se všemi aktéry té situace. Můžeme dotyčné osobě nabídnout psychoterapeutickou pomoc právě v rámci projektu „Jak na konflikty ve vztazích“, ale ona musí sama chtít, musí se pro to sama rozhodnout, legislativa jí to nenařizuje. Některé země přikazují násilné osobě, která je na určitý čas vykázána policií ze společné domácnosti (u nás je to na 10 dnů), že musí v těchto dnech navštívit nějakého terapeuta, musí zahájit terapii. To by se nám také líbilo, myslím, že v rámci intervenčních center bychom to uvítali. Je potřeba, aby si agresor uvědomil, co dělá špatně, aby pochopil, že nereaguje adekvátně.

Terapii u nás může ale nařídit soud.

V případech domácího násilí se to ale zatím příliš neděje, spíš u nějakých rvaček v hospodě a podobně. Což ale vnímám jako dobrý počátek, protože to už je jenom krůček k tomu využívat této možnosti i v dalších situacích.

Projekt je podpořen z programu Ministerstva vnitra (Program prevence sociálně patologických jevů – domácí násilí).