Na 19. listopad připadá Světový den prevence týrání a zneužívání dětí. V posledních letech se na základě výzkumů a zkušeností odborníků pracujících s obětmi domácího násilí ukazuje, že velkým problémem je přenos násilného chování z generace na generaci. Pokud si ale člověk uvědomí včas, že má k agresivním reakcím sklony, může vyhledat pomoc a koloběh násilí v rodině zastavit. Stejně jako klient Respondea pan Jiří, v práci velmi úspěšný muž, kterému se však zcela zhroutil soukromý život.

„Když přišel Jiří (45 let) poprvé do Respondea, byl velmi smutný a nebylo mu dobře., Popisoval, že prožívá těžké období – opouští ho žena, která mu vyčítá jeho prudkou povahu a to, že s ním synové ve věku šest a 11 let netráví čas,“ líčí psychoterapeutka Respondea Dana Vrabcová. Mluvil také o svém úspěšnému podnikání, o tom, jak si ho lidé váží. „Doma to ale bylo jiné. Manželka po něm chtěla, aby se věnoval synům, Jiří ale nevěděl, jak na to.“ Když se kluci pošťuchovali nebo se dohadovali, ztrácel trpělivost a po chvíli „vybouchl“, dokonce měl strach, že jim ublíží. Raději se tedy vyhýbal tomu, aby s nimi byl sám.

Jenže jeho žena se rozhodla pro radikální řešení a podala návrh na rozvod. „Jiří zažil dvě soboty a neděle, kdy se měl o syny starat sám. Popisoval, jak byl zoufalý a nevěděl, jak kluky vhodně usměrnit a jak s nimi mluvit,“ říká Dana Vrabcová.

Na dalších setkáních s psychoterapeutkou se Jiří vracel do svého dětství: Otec byl velmi přísný, Jiří byl často kárán a dostával „nařezáno“ za to, že si neuklidil svoje věci, že neodpověděl, když se ho táta na něco ptal, když hned nepřišel, když ho táta zavolal. Navíc byl svědkem toho, jak otec bil i matku, protože některé věci v domácnosti nebyly na svém místě. Ve škole se Jiří stal „otloukánkem“ silnějších kluků. „Na našich sezeních popisoval, jak se neustále bál – při nástupu do autobusu, při vstupu do třídy, při návratu domů.“ Po dalších terapiích si uvědomil, že nezná jiné způsoby, jak reagovat než, že zaútočí. Začal přemýšlet nad tím, jak se změnit, jak reagovat na různé situace, se kterými se opakovaně setkává u kluků. „Třeba když si nechtějí vyčistit zuby, nechtějí jíst, začnou se pošťuchovat nebo hádat,“ upřesňuje Dana.  Snažil se přijít na to, jak s kluky jednat, aby byli ochotní s ním mluvit o tom, co posílí vztahy mezi nimi a tátou.

„Nejvíce mě inspirovala kniha Výchova bez poražených od psychologa Thomase Gordona,“ říká sám Jiří a pokračuje: „Dnes trávím se svými syny celé víkendy i týdny, jsem s nimi rád a umíme si společný čas užít. Pořád se snažím hledat nějaké způsoby, jak přistupovat k jejich výchově, ale díky terapii jsem se už obrovsky posunul.“ Jiří dodává, že základem však je chtít se sebou něco dělat.

 

Díky projektu „Jak na konflikty ve vztazích“ podporovanému Ministerstvem vnitra nabízí Respondeo v Nymburce, Mladé Boleslavi, Kolíně a Mělníku bezplatnou psychoterapeutickou pomoc lidem, kteří nezvládají své agresivní chování a chtějí s tím něco dělat. Terapie je vhodná pro ty, kdo řeší problémy v partnerských vztazích, při výchově dětí, ale i v soužití s rodiči. Na terapie chodí lidé, kteří mají problémy s agresí a zároveň si uvědomují, že selhávají v konfliktní situaci – třeba začínají hned křičet nebo vůbec nevědí, jak s druhým komunikovat.