V rámci programu pomoci rodinám pracujeme s klienty s různými potřebami a potížemi. Připravili jsme pro vás dva příběhy, kterými vám chceme alespoň trochu naši práci s rodinami přiblížit.
Upozornění: Tyto příběhy jsou z doby, kdy neplatila tak přísná hygienická opatření stran koronavirové epidemie. V současné době je kontakt s rodinami veden primárně telefonicky.
Příběh první: Žádost o přechodný pobyt
Kristýna je ženou středního věku. Pochází ze Slovenska a do Čech přišla před třemi roky. V roce 2019 porodila zdravého syna a rozhodla se v Čechách zůstat trvale. Přestože pracovala, nikdy si nezažádala o jakoukoliv formu pobytu. Jednak proto, že nebyla rozhodnuta, kde chce žít a jednak proto, že sama by tímto procesem nebyla schopna projít. „S Kristýnou jsem začala spolupracovat na základě žádosti OSPODu, kde jedním ze stanovených cílů bylo podání žádosti o pobyt v ČR. Na webových stránkách cizinecké policie jsem zjistila, co vše bude třeba zajistit, což v prvotní fázi nevypadalo nijak složitě. Komplikace přišly ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla, že Kristýna nemá žádné pracovní smlouvy, ani doklady. Sehnat vše potřebné, nebylo snadným krokem. Stejně tak ani zajištění zdravotního pojištění, které Kristýna měla stále uzavřené i na Slovensku. Po zrušení pojištění na Slovensku, jsem tedy zajistila pojištění v ČR, dále pak veškeré pracovní smlouvy, nájemní smlouvu a vše potřebné. Veškeré formuláře potřebné k žádosti o přechodný pobyt v ČR jsem Kristýně vyplnila, vytiskla, dala k podpisu a s jejím souhlasem odeslala na cizineckou policii, kam jsem ještě několikrát volala s ověřením, že je dodáno k žádosti vše, co je třeba. V současné době čeká Kristýna na vyjádření cizinecké policie. Věřím, že její žádost o přechodný pobyt v ČR bude vyřízena kladně a bude přínosem do budoucna nejen pro ni, ale i pro jejího syna,“ říká sociální pracovnice Respondea, která je oporou nejen rodině Kristýny.
Příběh druhý: Volnočasové aktivity
Simona je matkou pěti dětí. V Čechách žije již sedm let, kam přišla za svým původním manželem. Bohužel se jejich manželství rozpadlo a Simona zůstala s dětmi sama. Samozřejmě, že daná situace přinesla mnoho těžkých chvil. Simona se snažila zajistit dětem bydlení, jídlo a maximální péči, kterou mohla. Pracovat mohla pouze brigádně, protože věk dětí, jí plný pracovní poměr časově neumožňoval. „Ve chvíli, kdy jsem začala se Simonou spolupracovat, byla situace v rodině mezi ní a dětmi „napjatá“. Simona chodila do práce a čas na děti jí nezbýval. Ty trávili většinu času u televize, nebo na ulici. Začaly jsme tím, že jsem si promluvila s dětmi. Ptala jsem se, co by si přáli ve svém volném čase dělat, co je těší a baví. Dle jejich zájmu jsem zjistila, jaké jsou možnosti nabídky kurzů a volnočasových aktivit. Samozřejmě, že velkou roli zde hrála i finanční stránka. Postupně se podařilo všem dětem zajistit vhodný kroužek, kde mohou trávit svůj volný čas – od skautů až po gymnastiku. V současné době do rodiny nadále docházím pomoci s doučováním dětí, ale i zajišťuji vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně či lékařských prohlídek. Vím, že pro Simonu je důležitá i psychická podpora, komunikace a nasměrování ke spokojenosti pro ni a její děti, což se nám společně daří,“ vypráví o zkušenosti s touto rodinou sociální pracovnice Respondea.